|
Píše Bláha Miroslav |
Vzpomínka na Miloslava Stingla.
Smutná zpráva o úmrtí pana Miloslava Stingla, výborného a vtipného člověka nás velmi zarmoutila, i když jsme již kvůli útlumu kontaktů delší dobu tušili, že se děje něco nepříjemného.
S panem Stinglem nás seznámila v roce 2010 tehdejší ředitelka bílinské knihovny paní Šímová při jeho návštěvě v rodné Bílině s udělením čestného občanství. Při následující besedě se dohodla i návštěva v kostomlatské knihovně a výprava po místech jeho dětských výletů v Českém středohoří. Náš syn - revírník Lesů ČR, připravil trasu zajímavými místy se zakončením na louce u černčické hájovny naproti Milešovce. Ještě si pamatujeme, jak při kávě z termosky a domácí buchtě prohlásil "tolik zemí jsem navštívil, ale tady je stejně nejkrásněji". Místo u stolu při večeři v kocourovské hospůdce s výhledem do půvabného údolí potoka Modly lemovaného hradními zříceninami si u paní vedoucí zamluvil i na příští návštěvy.
A ta další se uskutečnila v roce 2012, kdy byl v kocourovském penzionu ubytován u příležitosti besedy v Kostomlatech. I když mu tehdy zdraví nesloužilo, předstoupil před plný sál a vydržel půldruhé hodiny vyprávět o svých zážitcích. Nadšené obecenstvo se nahrnulo i na následující autogramiádu. Pamětní list s mnohými jeho knihami, který manželka vyrobila, používal pak ve zmenšeném provedení v dalších letech jako podpisový list při autogramiádách. Zprostředkoval nám dokonce i věnování pro kostomlatské čtenáře od svého přítele Ericha Dänikena.
Každý rok jsme se těšili na setkání na knižním veletrhu Svět knihy v Praze, naposledy v roce 2017 při křtu jeho životopisné knihy, která je úctyhodným vydavatelským počinem, zhodnocujícím bohatý život pana Stingla. Tato kniha spolu s patnáctkou dalších, panem Stinglem podepsaných, bude čtenářům a příznivcům kostomlatské knihovny připomínat tohoto vzácného člověka.
Ani se nechce věřit, že už se před Vánocemi neozve telefon "Haničko, koho si vážím, tomu nepíšu, ale zavolám".