|
Píše Bláha Miroslav |

     Na závěr školního roku připravila kostomlatská knihovna pro žáky zdejší školy projekt, jehož prostřednictvím měli možnost se seznámit s působením básníka Karla Hynka Máchy v severních Čechách. Po žácích 1. stupně, kteří navštívili město, kde básník strávil své poslední dny – Litoměřice se jejich starší spolužáci vydali 17.6.2009 do kraje, který byl cílem jeho několika putování a je nazýván krajem Máchovým. Poznávací výprava začínala v centru tohoto kraje v Doksech, kde je v roubeném stavení bývalého „hospitálku“ Památník Karla Hynka Máchy. Expozice nabízí kromě chronologie básníkova krátkého života i různá vydání básníkových děl a ukazuje i krásu okolní krajiny, která Máchu inspirovala k napsání jeho vrcholného díla – Máje. Mácha v Doksech pobýval nedaleko odtud u svého přítele Eduarda Hindla. Ten uvedl Máchu do bezdězské krajiny a zprostředkoval mu i poznání místních pověstí.
Hlahol mladých hlasů naplnil prostory Památníku a mladý pár v dobových kostýmech se stal vděčným objektem pro společné foto. A půvabné Múzy se na závěr prohlídky rozloučily polibkem s bustou básníkovou. Neméně zajímavá byla i expozice Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. Rybářská společnost Doksy věnovala muzeu rybářské pomůcky, používané při výlovu zdejších rybníků, včetně toho Velkého, dnes nazývaného Máchovo jezero. Tak ještě v malém muzejním obchůdku zakoupit pohlednici nebo turistickou známku a po krátké procházce městem vyrážíme k autobusu. Za borovými lesy, kterými projíždíme, se již objevuje dvojvrší Bezdězů. Velký Bezděz, korunovaný stejnojmenným gotickým hradem je naším dalším cílem. Z obce na úpatí se těch dvěstě výškových metrů zdálo nepřekonatelných, ale s odpočinky u bran a poutních kapliček jsme zakrátko u vstupní brány hradu. Nelze opomenout ani zastavení u pamětní desky na počest Máchova šesterého navštívení hradu inspirující jej k napsání povídky Večer na Bezdězu. Přicházíme právě v čase dohodnuté prohlídky a tak následujeme mladou průvodkyni areálem královského hradu. Dozvídáme se mnoho zajímavého z osudů stavby i osob s ní spojených. Hrad býval i vězením kralevice Václava a jeho matky Kunhuty (Sv. Čech – Vězeň na Bezdězi), benediktinským klášterem i vojenskou hláskou. Probíhající rekonstrukce je zárukou zachování této významné památky. Velmi cenným architektonickým prvkem je hradní kaple, kde komentovaná prohlídka končila. Zdatnější, ale hlavně zvídavější účastníci výpravy vystoupili na věž, ze které se jim naskytl pohled na půvabnou zvlněnou lesnatou krajinu – Máchův kraj s jezerem nesoucím jeho jméno a městečkem Doksy. Právě strategická vyvýšená poloha na dohled vojenského prostoru byla důvodem pro několikaleté uzavření věže veřejnosti. Žáčkům seskupujícím se na věži k vrcholové fotografii již tato historie nic neříká. Sestup do podhradí byl dílem chvíle a tak v místním informačním středisku vybudovaném nedávno z ruiny staré školy zbyla chvíle na doplnění materiálů a suvenýrů. Obec Bezděz, jejíž městská práva byla v minulosti přenesena do Nového Bezdězu – nynější Bělé pod Bezdězem, věnuje velkou péči zvelebování a prezentaci obce, což dokládají perfektní webové stránky. Další cíl poznávací výpravy zůstával do poslední chvíle zahalen tajemstvím. A tak, když je autobus po průjezdu pod Starým Bernštejnem a městem Dubá „vyklopil“ na polní cestu, kroutili účastníci nevěřícně hlavou, ale už po pár stech metrech se na kraji pole objevila socha Svatého Prokopa – místo, kde se v roce 1774 odehrála událost, která mezi jinými inspirovala Karla Hynka Máchu k napsání básně Máj - otcovražda kvůli zapovězené lásce. Socha připadala povědomá – vždyť stejná stojí v Doksech před Památníkem KHM. O vrácení originálu městu Dubá se v současnosti jedná. Po prostudování informační tabule naučné stezky Okolím Dubé se vydáváme „sviňským“ krokem, tedy pardon Sviňským Dolem k mokřadům říčky Liběchovky, kde nás na odbočce na Dražejov a Nedvězí očekává autobus. Následující průjezd Kokořínským Dolem je plný zajímavostí. Kromě toho, že jím vede Máchova stezka z Mělníka na Českolipsko a protéká říčka Pšovka (kmen Pšovanů na Mělnicku), lze zde spatřit několik hradů a mlýnů a také projít peklem i rájem. To první při návštěvě hradu Houska, kde prý hradní kaple zahrazuje vstup do tohoto nehostinného místa a to druhé si užijete při průjezdu půvabnou osadou Ráj na mělnicko-mšensko-dubském rozcestí. Skalní příbytky v okolí Kokořína jsou též dějištěm Máchova románu Cikáni. A vysoko na skalách mezi Harasovem a Kokořínem je možno spatřit chatky staré trampské osady Harakoko. Autobus stoupá z Dolu a před námi je panorama Mělníka s chrámem sv. Petra a Pavla a zámeckým návrším odkud se většina návštěvníků dívá na soutok, ne tak naše výprava, která zhlédne Mělník naopak od soutoku. Míříme do Hořína na plavební komory vystavěné společně s laterálním, plavebním kanálem v roce 1905. Máme štěstí – do velké komory právě vplouvají dvě soulodí a máme tak možnost sledovat celý cyklus překonání říčního stupně o výšce cca 8 metrů. K tomu máme ještě zasvěcený výklad pana Hájka – vedoucího jezného na plavebních komorách v Hoříně, který nás provedl i malým skanzenem historických vodohospodářských zařízení z vltavské plavební cesty. Odpoledne se nachýlilo a tak nás autobus unáší domů. Pod Řípem ještě zamáváme jmenovkyni naší obce. Den to byl náročný, ale v souladu se záměrem projektu Máchovskou stopou vypracovaném kostomlatskou knihovnou a podpořeném grantem MK ČR se sponzorskou účastí Severočeských dolů, a. s., Chomutov – seznámení s básníkovým působením v regionu v kterém žijeme, zejména se zaměřením na školní mládež. Na výpravu navazovala beseda v knihovně spojená s výstavkou Máchových děl z fondu knihovny a také s promítáním filmového zpracování Máchova Máje.

Snad pár fotografií Vám přiblíží zážitky nabitý den.

Účastníci výpravy Máchovým krajem při promítání Brabcova Máje


Výstavka publikací z Máchovy tvorby


Vydání Máchova Máje z roku 1893 z fondu kostomlatské knihovny


Úvod básně Máj - vydání z roku 1893